Podivná zima

Končil listopad a napadl první sníh. Byl moc krásný a najednou ho bylo čí dál více. Bylo ho tolik ,že jsem si coural bříško  v  té studené záplavě. Já ho moc nemusím , ale Sendynka ho miluje. Dělal jsem spolubydlícím radost ,že jsem je bral na procházky. Ale doma na spacáku to také není špatné. Ten bouchací den  (asi konec roku ) jsem strávil v bezpečí stolku . Nic na mě nemohlo spadnout.  A najednou  sníh zmizel. Venku se objevilo moc stop a už  jsem je ušatce i viděl. Mám hodného paníčka nosíme jim jídlo , to proto aby neutekli  jinam třeba do Krakonošova  a já jsem měl co čuhat a hledat na jaře.  Koncem ledna se zas objevil sníh a velký mráz  brrr! . Myslel jsem si ,že je to zanámi a ona to byla pauzička.